Jawa 555 - Fichtl















Oprava
Kontakt
Dokumenty
Návštěvní kniha
Průběh renovace


Rozborka první fáze
Rozborka Karburátoru
Rozborka motoru
Zborka motoru 1. část
Plechařina 1. část
Plechařina 2. část
Plechařina 3. část
Spojka
Kola 1. část
Brzdové bubny
Plechařina 4. část
Plechařina 5. část - lak
Skládání 1. část - rám
Skládání 2. část - elektrika
Skládání 3. část - plechy
Centrování kol
Skládání 4. část - kola 1. část
Skládání 5. část - kola 2. část
Hotovo - finální podoba


Rozborka 1. fáze

Jak bývá dobrým zvykem, renovace začíná rozebráním na prvočinitele. Tak se tomu stalo i v tomto případě. V úterý 7.3.2006 odpoledne jsme se s Pájou chopili klíčů a dali se do demontáře oplechování, řidítek, nádrže a kapotáže reflektoru. Zjistil jsem, že velká většina dílů je původní. Jen zapalovací cívka a představec řidítek jsou použity z novějších Pionýrů. Co se poškození týče, na výměnu je zralý výfuk vtipně opravený přidrátovanou plechovkou hned na výstupu z válce. Dále je prasklý držák zapalovací cívky, po obvodu je drobně oštípané sklo reflektoru (naštěstí to není vidět). Dále chybí pružina jistící stojan v zavřené poloze, potah sedla je nutné udělat celý znova a co je problém, molitanová výplň sedla je taky poškozená. Kapotáž je celá lehce pokřivená, ale její opravy se nebojím. Motor jsme nestartovali (nepřipadalo nám rozumné trápit ho po několikaleté odstávce bez pořádné kontroly), ale prošlápnout jde, takže zadřený není. Řadit jde taky, takže předpokládám, že i převodovka bude poškozená jen zubem času.


klikni klikni klikni
klikni klikni

Nahoru

Karburátor

Když jsme z rámu sundali motor a zjistili, že není možné najít vanu pro odmočení směsi bláta a oleje z motoru, sundali jsme jen karburátor a tento jsme kompletně rozebrali. Po rozebrání, vyčištění perchlorem, opláchnutí vodou a dolčištění saponátem vypadá skoro jako nový. Pro porovnání jeden obrázek původního stavu. Škoda, že se někdo domníval, že šrouby na přírubách karburátoru je nutné dotáhnout tak, jakoby to byl hlavní šroub na světě a tím hodně pokřivil příruby. Aspoň to vypadá autenticky :-)


klikni klikni klikni
klikni klikni klikni



Po zběžném očištění motoru od bahna a odmáčení nejhorší mastnoty v kerosínu jsme z převodovky vypustili olej (bylo ho tam tak deci, takže jsem rád, že jsem to nezkoušel nastartovat a projet) jsme se dali do rozebírání motoru. Povolit šrouby byl problém, naštěstí máme k dispozici speciální nářadí a tak bylo nutné použít jen pravidlo "Když ti něco nejde, vem si větší kladivo". Po otevření motoru jsem zjistil, že většina ocelových dílů které byly ponořeny jsou lehce zkorodované. Nejhůř je na tom spojka, která nešla zpočátku vůbec rozebrat, jak byly za ty roky korkové špunty přilepené k přítlačným kotoučům. Taky pastorek nalisovaný na klikové hřídeli se bránil sundání, stahovák - nestahovák. Stačilo ho trochu zahřát autogenem a už byl dole. Ložiska jsme vyrazili bez problémů, gufera při sundávání taky nekladly odpor.

klikni

Motor jsme tedy rozebrali na prvočinitele, naskládali po krabicích do kufru mého věrného služebníka Sazínka a převezli panu Bezohlednému, který má přístup k ultrazvukové pračce. Na jedné noční jsem jej tedy navštívil a dal se do očisty motoru. Ultrazvuková pračka se saponátovou lázní zahřátou na cca 70°C dokáže skoro zázraky. Zbytky mastnoty byly rozpuštěny, zmizel i karbon z nitra klikové skříně. Hliníkové díly motoru jsou až podezřele lesklé a čisté. Jem z nedostatku další zábavy hodlám teď vyleštit víka motoru do zrcadlového lesku, pořídit nová ložiska a gufera a motor začít pomalu skládat.



klikni klikni klikni
klikni klikni klikni
klikni klikni klikni


Po očištění motoru od zbytků oleje a bahna, se kterými si nevěděl rady ani ultrazvuk (naštěstí jich moc nebylo) jsme se dali do skládání motoru. Ložiska putovaly do mrazáku a kartery jsme nahřívali horkovzdušnou pistolí. První klikové ložisko padlo do karteru úplně samo, další ložiska už se trochu bránily. Naštěstí nijak výrazně, stačilo jim trochu domluvit dřevěnou palicí. Poskládali jsme převodovku, natáhli startpáku a vyzkoušeli jestli všechno funguje jak má. Styčné plochy karterů jsme natřeli tmelem. Mezi tím už byla klikovka v mrazáku a ložiska klikovky jsme zase nahřívali. Bohužel se nám to nepovedlo napoprvé, byl potřeba ještě druhý pokus. Tmel naštěstí nezatuhnul a po dotažení šroubů jsme se dali do narážení gufer. Gufera ložisek klikovky jsme koupili vysoké 10mm místo předepsaných 9mm. Na straně spojky to není problém, ten nastal na straně magneta. Jeho rotor dře o okraj gufera a proto budu muset koupit gufero nižší. Teď už "jenom" primární převod, spojku, zapalování, válec, hlavu a bude to :-) Válec nejspíš dostane nový výbrus, případně aspoň kroužky.





klikni klikni klikni
klikni klikni klikni


Větší část plechů jsem si vyzvedl u známého po opískování. Dopadlo to výborně, jen pravá část masky je víc poškozená, ale tmel to schová. Ještě bude nutné zavařit prasklinu na největším plechu, tedy na tom, na který se montuje sedlo a spol. Ta se objevila u pravé stupačky. Ani jsem si jí dřív nevšiml. Stojan je ve svárech ještě slušně mastný, ale na tu hrůzu je to dobré.





klikni klikni klikni
klikni klikni klikni
klikni klikni klikni
klikni klikni klikni


Opískované plechy je nutné nastříkad základem, aby nerezavěly. Samozřejmostí je oprava poškozených míst. Pája se tohoto úkolu ochotně chopil a já jsem mezi tím rozebral zbytek plechařiny. Opravil díry v hlavním plechu (pořád nevím jak se tento jmenuje) pro uhcycení nosiče, zavařil taky prasklinu za startpákou a trhliny na hraně pod sedákem. Kostru a blatníky jsem poté od bahna umyl WAPkou a hurá na pískování. S přední vidlicí bude trochu problém, zjistil jsem, že pravý plunžr (jestli je to možné takhle nazvat) je v místě držáku štítu brzdy ohnutý a tak bude nutné sehnat nový. Naopak stav brzd a obložení je naprosto perfektní, vnitřky bubnů jsou skoro čisté, což budí dojem buď těsně před odstavením vyměněných, nebo skoro nepoužívaných brzd.





klikni klikni


Konečně je opískovaný i rám, ale vzhledem k tomu, že je potřeba přivařit držák sedla a doraz řidítek, Pája si dovoluje u jižních moří a já nemám svářečku, natřel jsem rám jen odrezovačem a uložil do garáže, kde bude čekat než se vrátí Pája :-)







Po delší době jsem se zase dostal k tomu, abych něco udělal na Fichtlovi. S Pájou jsme opravili spojku. Korkové špalíky jsme povařili ve vodě a pak jsem je kleštěma naskládal do lamely. Po vysušení horkovzdušnou pistolí upnul Pája lamelu do soustruhu a po obou stranách srovnal korek nejdřív nožem a potom zarovnal šmirglem. Tímbyla lamela hotová a mohlo se začít skládat. Nasadil jsem řetěz primárního převodu a spojil ho spojovacím článkem. Pomocí přípravku jsem zmáčkl pružiny, Pája nasadil segrovky a spojka byla hotová.

klikni klikni klikni
klikni klikni klikni

klikni






Rok se s rokem sešel a vzhledem k tomu, že lakýrník vyhrožuje, že už to bude mít hotové, cítil jsem nutnost nějak s tím zase pohnout. Nečekaně jsem zase otravoval Paju, pravda teď, když renovuje BMW R35 nemá nic lepšího na práci.
Nejdřív bylo potřeba sundat pláště ze starých kol, což se ukázalo jako slušný technický oříšek, vzhledem k okolním teplotám a stáří plášťů. Potom přišla na řadu flexa, kterou jsme řízli špice. Kdo by se s tím stříhal. Bubny jsem nejdřív zkoušel očistit rotačním ocelovým kartáčem, ale jsou zaoxidované, a proto je nutné je nechat opískovat.

klikni klikni klikni
klikni klikni






Pokaždé, když si myslím, že daný díl už nemůže být sestava, ukáže se, že se zase jedná o sestavu, ale proč se pohledem do katalogu připravit o překvapení? To platí i o brzdových bubnech.
Protože bubny musím nechat opískovat, je vhodné je zbavit veškerých dalších součástí. Nejdřív bylo nutné vylisovat ložiska, což se ukázalo jako problém. Nemít speciální stahovák, asi by to nešlo. Vazelína, která měla mazat ložiska za těch 47 let trochu ztuhla, aspoň šla líp odstranit.
Pak jsem se pustil do rozebírání brzdových čelistí, nicméně není to žádná věda a tak to bylo hned hotové.
Tím byly bubny nachystané na pískování a aby toho nebyl málo, přidal jsem k nim ještě hlavu válce a válec samotný. Ultrazvuková pračka sice udělala hodně práce, ale není všemocná.

klikni klikni klikni


Jak jsem předpokládal, povrch opískovaných bubnů je sice hezky čistý, nicméně moc drsný. Dokonce tak drsný, že ho odmítám leštit ručně a nechám bubny kuličkovat, čímž by se měly póry uzavřít a leštění pak bude výrazně jednodušší.

klikni klikni


Po kuličkování je povrch bubnů tak dotlučený, že jsou zralé na vyhození. Touto cestou se příště nevydám a raději použiju elektrochemické leštění, jako u bubnů, které nakonec použiju Povrch takto očištěných bubnů je dokonale hladký a lesklý a to i v těch místech, kam se nedá při čištění mechanickým způsbem dostat.

klikni klikni






..aneb na výzvědách u lakoša.
Po devíti měsících se mi konečně podařilo přesvědčit lakýrníka aby se pustil do díla. To se ovšem zdařilo pouze částečně, protože mu došla barva. Netuším ale jak dostal na Fichtla dobré tři kila materiálu.
Na druhou stranu ho musím i pochválit, díly které jsou nastříkány na hotovo mají hezky rovný a lesklý povrch, lak nikde nestéká. Vnitřní strana plechů je nastříkaná slušně tlustou vrstvou laku tak, že je základ zakrytý na celé ploše. Teď musím od Paje vysomrovat zbytek laku, který měl původně s dostatečnou rezervou vyjít na stříknutí jeho Rapida a nějak ho dopravit lakošovi.

klikni klikni klikni






Rok se s rokem sešel a konečně je lak hotový. Všechny díly už jsou až na drobnosti slušně nastříkané, co bude potřeba se daladí při skládání. Na předním blatníku a revmaplechu jsou sice drobné kazy, ale snad půjdou opravit. Maska už je vzorně dostříkána až ke krajům, takže po jejím poskládání bude všechno vypadat tak jak má. Teď už jen věřím, že když na motorku posvítí slunko, nevylezou na laku žádné fleky.
Konečně přichází čas skládání!

klikni klikni klikni


klikni klikni






Konečně je hotová velká většina podsestav a tak je možné začít motorku skládat. Na rámu je pověšený motor (díky Pajovi, který ho doskládal, stejně jako spoustu dalších celků), zadní blatník páka zadní brzdy a kříž se stojanem. Zastříkaný prostor pro kuličky ložiska řízení jsem musel zbavit barvy. Vyměnili jsme silonové pouzdra v přední vidlici, vyztružili je a postupně poskládali celou přední vidlici. Pozor na "brýle" a jejich gumové podložky, musí se nasadit ještě před poskládáním řízení. Nějak jsme na to s Pajou pozapomněli a tak jsme si řízení cvičně složili a zase rozložili rovnou třikrát.

klikni klikni


klikni klikni klikni






Elektrika je na této motorce (jak ostatně všchno) velmi jednoduchá a tak si vystačíme s vodiči přůřezu 1mm\2, třemi očky 3mm, dvěmi 5mm a několika kousky různě tlustých hadic. Původní vodiče mají pouze silnější izolaci, takže se nelekněte srovnání tloušťky původních a dnes vyráběných vodičů. Barvy vodičů jsou bílá, žlutá, červená, zelená, modrá a černá. Jednotlivá propojení a barvy příslušných vodičů je možné najít v příslušné příručce.

klikni klikni klikni






Vzhleem k tomu, že jsem 555-ku se širokým oplechováním nikdy neviděl, bylo toto skládání docela zábavné. Zase jsme proklínali lakýrníka, jednotlivé části mají jiný odstín, přestože je to ten samý materiál. Nic na plat, míchat se musí pořádně. Jednotlivé díly kapotáže (dá se tomu tak říct?) jsou navzájem sešroubovány a jejich vzájemná poloha je dána jak tvarem jednotlivých dílů a pozicí pásků se závity, které jsou přibodovány j nádrži, kostře a spodním krytům karburátoru. Tyto byly hodně poohýbané a tak si sešroubování a slícování vyžádalo značný čas. Gumové lišty byly naštěstí velmi zachovalé a tak jsme je po očištění nasadili zpátky do prahů.

klikni klikni klikni
klikni klikni






Paja vypletl kola, nicméně ještě bylo potřeba je docentrovat. Do svěráku jsme upnuli osku, nasadili na ni ložisko aby se buben nedotýkal svěráku a pomocí přípravku jsme kola centrovali. Ráfky, přestože nové, jsou hodně křivé, hlavně v místě sváru. Co je ale horší, nejspíš byl jejich povrch špatně ošetřen před chromováním a tak se začíná objevovat koroze. Naštěstí jen vyjímečně a snad půjde opravit.

klikni






Konečně se objevily pláště a duše správného rozměru, aspoň s rámcově podobným vzorkem jako originální Barumky a tak jsem se mohl zase trochu pohnout. Nejdřív bylo nutné vyrobit ochranné pásky (jak se asi správně jmenují?) mezi duši a ráfek. K tomuto posloužila stará duše, kterou jsem nastříhal na pásky. Naštěstí měla po obvodu proužky ve vyhovujících rozestupech, které stříhání usnadňovaly. Podle ráfků jsem odměřil správnou délku pásků, tyto slepil lepidlem na opravu duší a v místě spoje udělal díru na ventilek. Při nasazování plášťů jsem si vzpomněl na časy, kdy jsem hodně jezdíval na kole a věčně lepil duše, už tehdy jsem snad uměl nadávat, no tentokrát to bylo silnější. Skutečně krásná práce, hlavně nasazení ventilku. Obouvání pláště naštěstí zjednodušilo natření jeho okraje tekutým mýdlem.
Kola máme obuté, teď ještě něco jako brzdy a věci kolem, že? Původní hliníkové pokličky nebyly v tak špatném stavu, aby se nedaly použít, samozřejmě po ukázce Pajova klempířského umění a vyleštění. Toto absolvovaly i štíty brzd a tak nakonec nevadilo, že jsem je nenechal elektrochemicky leštit. Původní brzdové obložení bylo v tak dobrém stavu, že nebylo nutné jej měnit a tak jsem ho jen lehce přejel šmirglem a putovalo do bubnů. Gumové špalky tlumící rázy od čepů rozety jsem taky nechal původní, jejich stav to dovoloval a případná výměna je jednoduchá.

klikni klikni klikni
klikni






Kola už se nějaký čas válí v garáži, tak by stálo za to na ně motorku postavit. Montáž předního kola se obešla bez komplikací, bowden správné délky jsem měl v zásobě náhradních dílů. To se ale nedá říct o bowdenu zadní brzdy, který je na provedení se širokým oplechováním jiný než na klasické 555-ce. Naštěstí je koupené lanko delší a tak je možné ho upravit. Jeden obrázek znamená víc než obsáhlý text, takže viz níže. Bohužel nemám příslušnou dokumentaci a tak jsme si museli docela vymýšlet, no snad to má s originálem něco společného. Jen jsem dostatečně nepochopil účel díry v kapotáži v místě čepu lanka zadní brzdy, poradí někdo? Další nemilé zjištění byl "flexa-tuning" zadní vidlice. Nechápal jsem proč někdo rozšířil takovým způsobem drážku osy kola, no jen do té doby, než jsme kolo namontovali. Pro vymezení vůle Paja vysoustružil kroužek, který jsem oříznul tak, přesně seděl v drážce. Kolo bylo ale tak vyosené, že jsme museli kroužek otočit tak, že se osa opírala o horní stranu zvětšené drážky. Škoda že jsem si toho nevšiml dřív, dokud šel rám narovnat. No chybama se člověk učí a kolo má s vymezovacím kroužkem prakticky vodorovnou osu. Pozor na dvě provedení štítů brzd, jedno má nálitek pro správné sesazení s ložiskem kola, druhé ne. Toto vyřešil Paja a soustruh. Další vložka na světě.

klikni klikni klikni
klikni klikni klikni






Üterý 7.7.2009. Motorka je konečně (samozřejmě až na malé drobnosti) hotová, seřízená a má najeto cca 100km. S výsledkem jsem až na pár drobností spokojený, přece jen je to má prvotina. Tímto bych chtěl poděkovat všem kteří mi pomáhali, hlavně Pajovi nejen za spoustu práce a materiálu, ale taky za to, že mi po většinu času poskytoval svou garáž včetně veškerého vybavení.

klikni klikni
klikni
klikni


Teď něco málo k seřizování: Seřizování délky jiskry zapalování je jedna velká neznámá, nicméně našli jsme optimální nastavení. Tady bych byl vděčný všem, kteří toto někdy nastavovali, za jejich poznatky. Seřídit předstih a odtrh nebyl problém, hodnoty jsou předepsané v příručce. Trochu zlobí nastavení volnoběhu, který se první desítky kilometrů dost chaoticky měnil v závislosti na teplotě motoru. I z tohoto důvodu jsem najel první kilometry bez krytů pod nádrží, přístup ke karburátoru je i tak skutečně kouzelný.

klikni klikni klikni