Rozborka první fáze
Rozborka Karburátoru
Rozborka motoru
Zborka motoru 1. část
Plechařina 1. část
Plechařina 2. část
Plechařina 3. část
Spojka

Nahoru

Po zběžném očištění motoru od bahna a odmáčení nejhorší mastnoty v kerosínu jsme z převodovky vypustili olej (bylo ho tam tak deci, takže jsem rád, že jsem to nezkoušel nastartovat a projet) jsme se dali do rozebírání motoru. Povolit šrouby byl problém, naštěstí máme k dispozici speciální nářadí a tak bylo nutné použít jen pravidlo "Když ti něco nejde, vem si větší kladivo". Po otevření motoru jsem zjistil, že většina ocelových dílů které byly ponořeny jsou lehce zkorodované. Nejhůř je na tom spojka, která nešla zpočátku vůbec rozebrat, jak byly za ty roky korkové špunty přilepené k přítlačným kotoučům. Taky pastorek nalisovaný na klikové hřídeli se bránil sundání, stahovák - nestahovák. Stačilo ho trochu zahřát autogenem a už byl dole. Ložiska jsme vyrazili bez problémů, gufera při sundávání taky nekladly odpor.



Motor jsme tedy rozebrali na prvočinitele, naskládali po krabicích do kufru mého věrného služebníka Sazínka a převezli panu Bezohlednému, který má přístup k ultrazvukové pračce. Na jedné noční jsem jej tedy navštívil a dal se do očisty motoru. Ultrazvuková pračka se saponátovou lázní zahřátou na cca 70°C dokáže skoro zázraky. Zbytky mastnoty byly rozpuštěny, zmizel i karbon z nitra klikové skříně. Hliníkové díly motoru jsou až podezřele lesklé a čisté. Jem z nedostatku další zábavy hodlám teď vyleštit víka motoru do zrcadlového lesku, pořídit nová ložiska a gufera a motor začít pomalu skládat.





Po očištění motoru od zbytků oleje a bahna, se kterými si nevěděl rady ani ultrazvuk (naštěstí jich moc nebylo) jsme se dali do skládání motoru. Ložiska putovaly do mrazáku a kartery jsme nahřívali horkovzdušnou pistolí. První klikové ložisko padlo do karteru úplně samo, další ložiska už se trochu bránily. Naštěstí nijak výrazně, stačilo jim trochu domluvit dřevěnou palicí. Poskládali jsme převodovku, natáhli startpáku a vyzkoušeli jestli všechno funguje jak má. Styčné plochy karterů jsme natřeli tmelem. Mezi tím už byla klikovka v mrazáku a ložiska klikovky jsme zase nahřívali. Bohužel se nám to nepovedlo napoprvé, byl potřeba ještě druhý pokus. Tmel naštěstí nezatuhnul a po dotažení šroubů jsme se dali do narážení gufer. Gufera ložisek klikovky jsme koupili vysoké 10mm místo předepsaných 9mm. Na straně spojky to není problém, ten nastal na straně magneta. Jeho rotor dře o okraj gufera a proto budu muset koupit gufero nižší. Teď už "jenom" primární převod, spojku, zapalování, válec, hlavu a bude to :-) Válec nejspíš dostane nový výbrus, případně aspoň kroužky.







Větší část plechů jsem si vyzvedl u známého po opískování. Dopadlo to výborně, jen pravá část masky je víc poškozená, ale tmel to schová. Ještě bude nutné zavařit prasklinu na největším plechu, tedy na tom, na který se montuje sedlo a spol. Ta se objevila u pravé stupačky. Ani jsem si jí dřív nevšiml. Stojan je ve svárech ještě slušně mastný, ale na tu hrůzu je to dobré.







Opískované plechy je nutné nastříkad základem, aby nerezavěly. Samozřejmostí je oprava poškozených míst. Pája se tohoto úkolu ochotně chopil a já jsem mezi tím rozebral zbytek plechařiny. Opravil díry v hlavním plechu (pořád nevím jak se tento jmenuje) pro uhcycení nosiče, zavařil taky prasklinu za startpákou a trhliny na hraně pod sedákem. Kostru a blatníky jsem poté od bahna umyl WAPkou a hurá na pískování. S přední vidlicí bude trochu problém, zjistil jsem, že pravý plunžr (jestli je to možné takhle nazvat) je v místě držáku štítu brzdy ohnutý a tak bude nutné sehnat nový. Naopak stav brzd a obložení je naprosto perfektní, vnitřky bubnů jsou skoro čisté, což budí dojem buď těsně před odstavením vyměněných, nebo skoro nepoužívaných brzd.







Konečně je opískovaný i rám, ale vzhledem k tomu, že je potřeba přivařit držák sedla a doraz řidítek, Pája si dovoluje u jižních moří a já nemám svářečku, natřel jsem rám jen odrezovačem a uložil do garáže, kde bude čekat než se vrátí Pája :-)







Po delší době jsem se zase dostal k tomu, abych něco udělal na Fichtlovi a tak jsme s Pájou opravili spojku. Korkové špalíky jsme povařili ve vodě a pak jsem je kleštěma naskládal do lamely. Po vysušení horkovzdušnou pistolí upnul Pája lamelu do soustruhu a po obou stranách srovnal korek nejdřív nožem a potom zarovnal šmirglem. Tím byla lamela hotová a mohlo se začít skládat. Nasadil jsem řetěz primárního převodu a spojil ho spojovacím článkem. Pomocí přípravku jsem zmáčkl pružiny, Pája nasadil segrovky a spojka byla hotová.