Dlouhodobě se mi nelíbil zvuk různých mnou používaných tranzistorových komb a zesilovačů, cena prodávaných elektronkových basových zesilovačů je úsměvná a tak mi nezbylo nic jiného, než se pustit do stavby vlastního aparátu. Zkušenosti z tohoto oboru mám ještě z dob, kdy jsem hrával jen na kytaru a potýkal jsem se s podobným problémem, ovšem "polovičního výkonu".
Mé dosavadní zesilovače byly totiž hdoně ovlivněny JCM800, což byl první zesilovač od kterého jsem sehanl schema. Abych se historie neopakovala, rozhodnul jsem se postavit z gruntu vlastní zapojení a tak jsem se vyhnul nahlížení do schemat Ampegů, Marshallů atd. Nejdřív bylo nutné zjistit, co vlastně chci, což se ukázalo jako ne úplně jednoduchý problém. Nakonec jsem začal stavět celolampový 1-knál ve 3 U RACKu. Pro laborace jsem pořídil vrak zesilovače Tesla Music 130, který jsem ještě před prvním zapnutím připravil o tranzistorový předzesilovač, (polovodič mi totiž do zvukového řetězce nesmí) a začal jsem se realizvoat.
Nejdřív jsem nastavil pracovní bod koncových pentod, změřil jsem výkon a byl jsem velmi mile překvapen, zesilovač dával při plném vybuzení poctivých 130W!
Upravil jsem fázový invertor a pustil jsem se do návrhu předzesilovače. Chtěl jsem se úplně vyhnout použití korekcí, což se (nečekaně) ukázalo jako slepá ulička. Tak jsem se pustil do výpočtů a simulací různých korektorů a nakonec se nejlépe osvědčil aktivní korektor basy-výšky sériově spojený s korekcí středů se skokvě nastavitelnou frekvencí. Původně jsem chtěl použít i 7-pásmový ekvalizér s OZ, nicméně polovodič mi... ne, byl zbytečný.
Protože u basy naní výkonu nikdy dost, chtěl jsem dostat z koncového stupně maximum. Narazil jsem na dva problémy, fázový invertor a napájení G2 koncových elektronek. Kalsický fázový invertor používaný už panem Fenderem nemá symetrické napětí, nicméně nikdo to neřeší a dál ho používá. Rozhodl jsem se proto pro invertor se zavedenou zpětnou vazbou, který má výstupy symetrické a navíc má vyšší naěťové zesílení. Napájení G2 koncových elektronek klasicky, tedy přes odpor z anodového napětí, se ukázalo jako nerozumné a tak jsem se postupně (cestou pokus-omyl) dostal až ke stabilizovanému zdroji. Symetrický linkový výstup už byla jen maličkost.